Milan Peroutka (o tom, co mě baví)

Milane, televizní diváci Tě na obrazovkách můžou vídat dost často, nedávno jsi se objevil v seriálu Ulice, anebo například v pořadu, který tu ještě nikdy nebyl, a to v Neviňátkách aneb upřímnost na zabití. Já osobně jsem tento pořad viděla jen jednou, a to s Tebou a ještě třemi slečnami, které měly dost razantní názory, a to především na svou rodinu. Ty jsi se tam zmínil o své rodině jako o rockerské, proč zrovna tak?

Tenhle nový typ pořadu vyvolal hodně kontroverzních názorů, což mě samotného až překvapilo, protože jsem myslel, že se divákům komerční stanice bude vulgárnější humor zamlouvat, ale postavili se k tomu většinou velmi morálně. K té rockerské rodině- taťka se živí profesí bubeníka a má velmi dobrý hudební sluch. V pořadu jsem se o něm zmínil kvůli „koženému“ oblečení, které nosí. Moje mamka, abych jí neukřivdil, hraje zase velmi dobře na klavír, takže hudební vlohy jsem zdědil po nich obou.

V květnu jsi oslavil své 18. narozeniny, no a oslavil jsi je trošku jinak, a to i s cizími lidmi. Pozval jsi totiž všechny Tvé příznivce, i ty, které neznáš. Koukala jsem se na Tvé webové stránky a viděla jsem, že jsi tam měl opravdu dost fanynek, které Ti přišly popřát. Já věřím, že jsi je určitě kvůli dárkům nepozval a taky asi tuším proč, rád se seznamuješ s novými lidmi, že? A překvapilo Tě od Tvých fanynek, ať už na oslavě, nebo někde jinde, něco zvláštního?

V první řadě mě těší a vážím si přízně kohokoliv, takže jsem považoval za skvělý nápad pozvat všechny na společnou oslavu, kterou jsme si náležitě užili. Pojal jsem ji v dětském stylu, nafoukli jsme přes 60 balonků, každý si mohl vzít klaunovskou čepičku a píšťalku (smích), nebo si třeba zazpívat karaoke. Hodně mi záleželo na tom, aby se všichni bavili. 

Milane, na Tebe jsem slyšela opravdu různé názory, někdo Tě má za nafoukaného kluka z televize, někdo za kluka, který ví, co od života chce, a někdo by Tě popsal ještě úplně jinak, jak by jsi charakterizoval Milana Peroutku Ty?

Považuji se za velkého puntičkáře a cílevědomého člověka. Špatné reakce lidí mě často hodně mrzí, ale snažím se být nad věcí, protože tak už to v tomhle světě chodí, a samozřejmě se rád obklopuji lidmi, kteří mě mají rádi.

Ty budeš maturovat na gymnáziu, budeš chtít studovat vysokou školu? (Jakou?)

Doufám, že koncem roku úspěšně odmaturuji, držte mi palce! Jelikož studuji gymnázium, tak je pro mě vysoká škola de facto povinností. O oboru se momentálně rozmýšlím, ale rád bych si zkusil nějaký umělecký směr související s prací v divadle, nebo v televizi.

A nelákala Tě nikdy herecká konzervatoř?

Když jsem končil na základní škole, s tou myšlenkou jsem si pohrával, ale rodiče mi ji jednoznačně zakázali. Zpočátku mi to bylo líto, ale postupem času musím souhlasit, že je důležité mít všeobecné vzdělání. Mého učitele herectví to tehdy také zklamalo a já se momentálně chystám za ním po 4 letech zajít a požádat ho o pomoc při přípravě na vysokou školu.

Bereš herectví pouze jako koníčka? A jak jsi vlastně s herectvím začal?

Herectví se snažím brát především jako koníčka, protože vím, že jako povolání je to velmi stresová činnost, herci trpí jakousi nezajímavostí vůči ostatním, navzájem se podvědomě předhání a v podstatě jsou jako osobnosti tak trochu rozdvojení. Jednou se jim daří, podruhé zase ne, a s těmito osobními propady je velmi těžké se vyrovnat, zvláště pokud musí živit kromě sebe i rodinu. Ačkoliv jsem stále prioritně student, tuhle nejistotu vnímám už teď, ale snažím si to nepřipouštět a zakazuji si to. 

Mám rád všechny postavy, které jsem dosud ztvárnil, a vždycky se těším, co přijde nového, nebráním se ničemu. Rád vzpomínám na svá dětská představení v Malostranské besedě, na natáčení s produkcí z Venezuely, které mě kromě jiného také skvěle procvičilo v angličtině, nebo třeba na Ordinaci v růžové zahradě, kde jsem před dvěma roky „spolknul euro“ a zřejmě mi to jen tak nikdo neodpáře.

Milane, máš Ty nějakého idola? Někoho, s kým by sis chtěl někdy zahrát? Někoho, koho obdivuješ, ať už jako herce, nebo jako člověka?

Obdivuji a držím palce všem, kdo se v tomto oboru pohybují, protože vím, že to chce kuráž a taky určitou dávku sebevědomí. Hraní s kolegy mě moc baví, všichni jsme na jedné lodi, chceme, aby se divákům výsledná práce líbila, a to je ohromně spojující. Mám je za to rád.

Životní motto: „Občas ze sebe potřebuju dělat debila, abych si připadal normálně.“

Životní cíl: Aby bylo všechno perfektní. Že je to moc bláhové? Tak abych byl perfektní aspoň já. :-)

Oblíbené jídlo: Rád jím zdravě a taky miluju ochutnávání kuchyně všech koutů světa, i když není nad tu italskou…:-)

Oblíbené pití: Fresh, mléčné koktejly, všechny možné i nemožné drinky, voda z kohoutku… :-)

Oblíbený film, seriál: Především ty kvalitní, napadají mě filmy Až na krev, Billy Eliot, Osvícení, Stepfordské paničky; ze seriálů pak třeba 24 hodin, nebo pohádková Arabela:-)

Oblíbená herečka, herec: Všichni jsou skvělí, víte vy vůbec, kolik úsilí stojí už jenom úspěšně projít casting?

Oblíbená skupina, styl hudby: Snažím se neposlouchat výhradně jenom jeden žánr, ze svého pohledu oceňuji už jenom snahu a nadšení. A pak si danou písničku taky rád zazpívám. Co ale opravdu nemusím, je třeba elektronická hudba jako jsou systémy, drum´n´bass, jungle, techno.